Holakovská Helena, Hájek Vlastimil – proutí & kov

Helena Holakovská vystudovala střední odbornou školu uměleckořemeslnou v Praze (tzv. Podkovářská), obor zpracovatel přírodních pletiv, zkráceně košíkář, a to vlastně z trucu. V rodině měli příbuzné v USA, a tak se její sen studovat školu hotelovou brzy rozplynul. Šla prostě tam, kam její kamarádka. Časem jí ale toto řemeslo učarovalo a dnes patří mezi ty nejvyhledávanější košíkáře. Po mateřské dovolené získala praxi zakázkovou výrobou pro firmu Subeko Klášterec nad Ohří. Následně se objevují další zakázky, například pro památkové ústavy, ve formě výpletů židlí a sofa na zámky Duchcov a Velké Březno. Začínají se ozývat také filmaři, francouzští producenti ji pro natáčení věhlasného filmu Indiana Jones oslovili se zakázkou vyrobit jihoafrické štíty. Další z filmů byl Tristan a Isolda a také krásná pohádka Královský slib, kde se v dobové kuchyni používaly ošatky a koše na dříví právě z její dílny. I na prkna, která znamenají svět, pronikly její ošatky, a to do jedné z her v Národním divadle. Hrnuly se další zakázky také od výtvarníků a umělců, například od Vítězslavy Klimtové. A jak roky běží, protloukla se mezi proutky a ježděním po trzích nejen v ČR, ale také v zahraničí. Navštěvuje sousední Slovensko, Německo, Švýcarsko, Francii a v neposlední řadě i Rakousko, kde o ní natočí dokument o oboru košíkářském. V současné době studuje nové materiály, zajímá ji práce z orobince a navázala spolupráci s odbornicí v oboru, Evou Horvath ze Slovenska. Nadále ale pracuje s vrbovým proutím či dovozovým materiálem, jako je španělský rákos (ratan, pedig), vodní hyacint, abaca aj.

Vlastimil Hájek pochází z malého malebného městečka v Jizerských horách, kde výrobu skla, korálků a šperků různých tvarů a barev bylo ještě v nedávné době možno potkat v každé druhé chalupě. Nyní svoji tvůrčí činnost rozvíjí konečně ve vlastním ateliéru ve Dvoře Králové nad Labem, jako už čtvrtá generace rodiny Hájků, v níž má výroba šperků a skla hluboké kořeny. Sám se výrobě šperků a opaskových spon věnuje již 23 let, z toho zhruba 17 let na plný úvazek. Pro realizaci svých nápadů používá poměrně širokou škálu různých materiálů, vyzkoušel snad všechny druhy kovu, zůstal ale hlavně u nerezu a chirurgické oceli.

Hudba: hudební seskupení skvělých muzikantů: kytara - Jan „Kulich“ Janda, housle - Jitka Malczyk a harmonika - Jindra Kelíšek; zahrají šlágry a evergreeny od Nohavici, Radůzy, Koubka či Čechomoru. Zazní ale i hudba francouzská, židovský klezmer, moravské a české lidovky a staropražské hašlerovky.

Těšíme se na Vás na vernisáži v sobotu 11. 5. 2024 v 18h, v prostorách Muzea berounské keramiky.